4 důvody, proč přát druhým to nejlepší

Napsala: Barbora Sedláková, kouč a mentor

Nezáleží přitom ani tak na tom, jestli se stal člověk neúspěšným proto, že druhým nepřál, nebo nepřeje druhým proto, že sám není úspěšný. Zášť a neúspěch jdou zkrátka vždycky ruku v ruce. Dokud se zášti nezbavíte, z koloběhu se nevymaníte.

Nepřejícnost brzdí

Pokud pociťujete nepřejícnost a zášť, velkou část vaší energie věnujete přemítání o tom, jak je nespravedlivé, že je někdo druhý lepší než vy. Přemýšlíte o tom, jak by bylo dobré, kdyby se druhému tolik nedařilo. Svou pozornost a tím i cennou energii plýtváte na to, co je mimo vás samých a vy to nijak nedovedete ovlivnit. Na to, co ovlivnit můžete, tedy váš vlastní úspěch a zdokonalování se, vám tak nezbývá dost sil. Nepřející se nesnaží vyrovnat lepším, jen čekají, až druhý udělá chybu a oni tak vedle něj budou vypadat lépe. To ale z dlouhodobého hlediska nikdy fungovat nebude.

Závist je absolutní

Závist je emoce, která nezmizí a neučiní vás dlouhodobě šťastnými, ani kdyby druhý škobrtnul a už se nedokázal zvednout. Vždy se najde někdo další, komu budete moci závidět. Škodíte tak nejvíce sami sobě. Závist vás zkrátka drží při zemi.

V podpoře druhých je síla

Ten, kdo je zvyklý na sobě pracovat a přát druhým, se z každé šlamastiky nakonec vyhrabe. Ze svých chyb se vyrovnaný člověk poučí nebo je použije ve svůj prospěch. Neúspěšný ho se svou pasivitou opět nikdy nedožene. Přející člověk má kolem sebe navíc spoustu úspěšných lidí, kterým fandil nebo pomohl. Pokud tedy škobrtne, vždy se najde někdo, kdo ho podrží. Může se na to samé spolehnout i závistivec?

Přející člověk se v blízkosti úspěšných lidí pohybuje přirozeně a rád. S ostatními se vzájemně podporuje a cítí se s nimi dobře. Přející tedy mají spoustu prostoru učit se jeden od druhého a vzájemně si tak dopomoci k úspěchu. Podrží se, když je třeba, a vždy mají více ochotných kontaktů než ti, kteří druhým házeli klacky pod nohy. I úspěch a radost ze života mohou být nakažlivé, dáme-li jim prostor.

Závistivý neumí žít „tady a teď”

Dalším důvodem, proč od závisti upustit, je, že závistivý člověk se nedokáže radovat sám ze sebe a z krásy přítomnosti kolem něj. Buďto neustále bloumá v minulosti, za kterou se mstí, lituje se a cítí se ukřivděn, nebo přemýšlí o budoucnosti, kde doufá v pády druhého. To vše mu opět zabraňuje čerpat energii z momentu tady a teď pro činy, které jeho osobnost posouvají dál.

Úspěšný a spokojený člověk vždy vidí v druhých to dobré a je ochoten je přiměřeně podporovat a přát jim dobro. Ví, že jsme všichni propojeni. A bude-li se vést dobře druhému, bude lépe i nám. Nemusíte se přeci neustále s někým srovnávat. Není lepší naučit se mít rád sám sebe a být vždy tím nejlepším, kým právě v danou chvíli můžete být? Každý život je jedinečný a krásný. Jeho kvalita se neměří majetkem ani dokonalým vzhledem. Vždyť co je vlastně dokonalé? Pocit spokojenosti a štěstí, stejně tak jako například bohatství a krása, jsou věci velmi subjektivní. Neztrácejte proto svůj drahocenný čas tím, že budete druhým závidět, a uzavírat si tak cestu ke spokojenosti. Zkuste začít s přejícností například nejprve u své rodiny a přátel. Až uvidíte první výsledky, budete chtít svůj okruh vřelosti přirozeně rozšiřovat.

Cítíte, že se sami od porovnání s ostatními neumíte oprostit? Ráda Vám s uměním sebedůvěry pomohu.