5 nejčastějších důvodů, proč vám to ve vztahu neklape!

Projekčním plátnem bývá často právě náš partner či partnerka. A ten či ta k nám obsahově patří, ať se nám to líbí nebo ne. A právě tato obsahová “spřízněnost” způsobuje vzájemnou partnerskou rezonanci – ať tu pozitivní či negativní.

Pokud máte pocit, že většinu času pobýváte v té druhé, zkuste si vyhodnotit, zda se nenajdete v některém z níže uvedených důvodů.

Komunikace hlavou, ne srdcem

To určitě slýcháváte často. Tak si protentokrát pod tím slovem komunikace představte spíš tu komunikaci coby silnici, po které denně jezdíte. Znáte její povrch čili víte, jaká je i kam vede neboli jaký má cíl. Když je mokrá nebo se opravuje, zpomalíte a v jízdě to zohledníte. I když ji znáte už zpaměti, jste ochotni ji stále vnímat. A o to samé jde i v komunikaci partnerské. Vzájemně se vnímat a naslouchat si. Spíše než být připraven odpovědět, umět také poslouchat, co mi partner/ka vlastně sděluje. Umět laskavě a otevřeně říct, co chci, co potřebuji a co mi chybí. Nadměrnou kritikou a zraňujícími poznámkami na partnerovu adresu docílíte jediného – vám se uleví jen na chvíli a partner/ka se bude čím dál víc uzavírat do sebe.

Prohazování rolí

I když jsme (ženy i muži) dnes mnohem nezávislejší a máme více možností, než měly naše předchozí generace, přesto často pociťujeme, že máme spíše míň. Nemálo žen dnes reprezentuje element “akce” a nemálo mužů element “reakce”. A to je alfa a omega vzájemné přitažlivosti a partnerské harmonie. Muž KONÁ, žena JE. A v tom je prazákladní význam podstaty našeho bytí. Máme být rozdílní, abychom se mohli vzájemně doplňovat, poznávat a sbližovat. Tím vůbec neříkám, že žena má být “u plotny” a muž “pouze” finančně zajišťovat rodinu.

Jsem zastáncem rovnocenného partnerství. Jsem ale přesvědčena, že onu rovnocennost musíme vysílat z našeho nitra. Každý v sobě nosíme obě polarity – mužskou i ženskou. A pokud jsme s nimi v přirozeném cyklu – přirozeně cítíme, kdy povolat vnitřní ženu a kdy vnitřního muže – může nás naplňovat finanční nezávislost stejně jako péče o rodinu. Zdroj ženské síly pramení v laskavosti, empatii a hluboké, zemské ukotvenosti. Mužům je přirozeně vlastní činorodost, respekt, iniciace a odolnost. Nestavte pouze na jedné z těchto kvalit. Čerpejte z obou a budete se cítit spokojenější a uvolněnější.

Jste buď oběť nebo v rezistenci

Ani jedno není funkčním řešením. V reálném životě vás tento postoj může hnát do žárlivosti, sebe podhodnocování či hledání chyb u druhých. Přílišný nátlak na druhé či neochota se čemukoliv přizpůsobit vám taky nepomůže. Pokud budete obviňovat všechny kolem sebe, vzdáváte se své vlastní zodpovědnosti za svůj život a navíc oslabujete svoji schopnost svůj život změnit. Pokud se naopak stavíte často na zadní a jste připraveni “k útoku”, vyčerpává vás to, nezdravě v sobě kumulujete nadměrné emoce a dost možná se často cítíte osamoceni. Řešením je uvědomit si, co či kdo vás v minulosti zranil natolik, že svoje srdce uzavíráte, svléci svoji železnou košili a najít odvahu své srdce znovu otevřít.    

Žijete příliš minulostí nebo budoucností

Vzpomínky vás neobejmou a budoucnost nepohladí. Je dobré si čas od času zavzpomínat stejně jako rozmýšlet o perspektivě vašeho vztahu. Z KDYBY a ZDA není ale žádoucí vytvořit životní postoj. Jediné, co máme, je dnešek. Je to právě přítomnost, která určuje, co bude zítra. Minulost se změnit nedá, ale její význam pro náš přítomný život ano. A to pomocí naší mysli, kterou můžeme přeprogramovat, a dále pomocí našeho srdce. To ale umí žít jen v přítomnosti, a proto je tak důležité vztah vyživovat a pečovat o něj. Pokud cítíte, že váš vztah začíná vyhasínat, začněte do něj vnášet nové impulzy, které srdeční frekvenci opětovně nabudí. Zavzpomínejte, jaké to mezi vámi bylo na začátku vztahu, co vás bavilo, kam jste chodívali. Co vám chybí v současnosti? Nezůstaňte pouze u vzpomínek, ale postupně vneste tyto okamžiky do přítomnosti. Začněte váš společný čas trávit podobně jako dříve. Ženám často schází dotek, něha, pohlazení či projevování pozornosti drobnostmi. Mužům uznání a ujištění, že oni jsou ti, pro které vaše srdce stále bije. Vracet se k sobě zpět je těžší než postupovat kupředu. Nebojte se tedy vykročit na cestu opětovného poznání.

Děti

Jsou velká proměnná. Slovy matematika se někdy jedná o úlohu, která nemá řešení. Vaše životní síly při výchově ratolestí mnohdy oscilují kolem nuly a může trvat delší dobu než se dostanete zpět do plusových hodnot. Až s vlastními dětmi jsem pochopila kouzlo mlčení a pohledu “do blba” po celodenní péči. Děti člověka doslova vykopnou z komfortní zóny a to může být zdrojem vaší nespokojenosti. Spousta partnerských neshod často s dětmi právě souvisí – se sladěním při výchově, s vyčerpaností či deficitem volného času. Děti jsou ale také obrovská příležitost k osobnímu růstu. Nekompromisně vynesou na povrch osobní i rodinné vzorce chování, které jsou ukryty hluboko ve vaší mysli. Je to příležitost si tak uvědomit, co nefunguje a omezuje vás. Díky tomuto uvědomění lze děti naučit schopnosti umět v životě procházet náročnými fázemi a s ochotou umět odpouštět.

Je dobré si připomínat, jaký vztah vlastně hledáte nebo jaký chcete mít. Jak se ve vašem vztahu cítíte a co se vám nedostává. Ruku v ruce s těmito představami ale také převzít svoji odpovědnost a ochotu odpouštět sobě i druhým.

Potřebujete konzultaci v oblasti vztahů? Neváhejte se na mě obrátit! Zde je můj profil koučky a mentorky: Ing. Iva Filipi