Chcete mít perfektní dítě? Pozor na chyby!

Napsala: Mgr. Kateřina Matláková

Během svých konzultací odhaluji s klienty nastavení, kterými je jejich rodiče v dětství nejvíce ovlivňovali A co má většina mých klientů se syndromem vyhoření a psychickými problémy společného? Měli zpravidla velmi přísné rodiče, kteří je učili podmíněnosti, netolerovali ani drobné chyby svých dětí a vyžadovali výkon!

Jednička je samozřejmost

Pokud ke svému dítěti přistupujete tak, že dvojka je špatná známka a za jedničku ani nepochválíte, učíte jej zaměřit se především na výkon. V dospělosti se pak člověk s takovou výchovou žene za cíli, aniž by si byl jistý, že to jsou jeho skutečné cíle a že dělá to, co sám skutečně chce. Jednička po něm byla v dětství vyžadována bez ohledu, jestli jej baví čeština nebo matematika. Výkon je vyžadován ve všech oblastech.

Naučte se své děti podpořit, pokud jim některý předmět nejde, a věnujte se mu v těchto bodech. Zároveň nevyžadujte prototyp „univerzálního vojáka“ a nechtějte, aby mu šlo vše na výbornou. Každý máme talent v jiné oblasti, v těch dalších pak nepotřebujeme vynikat.

Chyby se netolerují

Mnoho z mých klientů mělo, jak jsem již zmínila, velmi přísnou výchovu. Pokud v dětství něco provedli, nebo se jim byť drobnost nepovedla, dostali od rodičů pořádně vynadáno. Ať už se jednalo o rozbitou skleničku, o strom roztržené kalhoty nebo uschlé nezalité květiny, všechny tyto věci byly řádně vyčteny za přítomnosti řevu, a někdy i kamarádů. V dospělosti pak takové osoby mají pocit, že nemohou dělat žádné chyby a jsou velcí perfekcionisté. Svým perfekcionismem jsou ovšem svázaní a neumějí být zcela šťastní. Za každou chybu sami sebe kritizují a cítí za ni velkou vinu.

Nebuďte proto ke svým dětem (potažmo k sobě) tak přísní! Nechte je dělat chyby a naučte je s chybami pracovat. Naopak je veďte k tomu, že každý si může dovolit chybovat. Důležité spíš je to, aby se z chyby, kterou nechtějí opakovat, poučily. Veďte své děti spíše k uvědomění, že chyba je naším učitelem a jen s chybami a jejich uvědoměním můžeme růst.

Něco za něco

„Tys neumyl nádobí, tak já ti nepůjčím tablet. Když uklidíš, maminka tě bude mít ráda.“ Přístup něco za něco v dětech zakořeňuje velmi nebezpečnou podmíněnost. Naučí nás totiž myslet si, že pokud nesplníme správně své úkoly, nejsme dost dobří. Pokud neudělám, co chce druhý, nebude mě mít rád. Takové nastavení je dost komplikované jak v práci, tak ve vztazích. V dospělosti činí totiž jedince loutkou v rukou druhých, neboť pro získání lásky či pozornosti bude vyvíjet velké úsilí.

Nastavte svým dětem pravidla. Vysvětlete, proč jsou pravidla důležitá, např. že je potřeba doma dodržovat pořádek, abychom se cítili dobře a měli čisto. Pravidla odsouhlasená dětmi i vámi si pověste na viditelné místo a v případě porušení udělejte dítěti (a také dítě vám) čárku bez křiku a bez výčitek. V rámci stanovených pravidel si také odsouhlaste nějakou sankci za opakované neplnění, např. v podobě přípravy snídaně, vynášení koše po celý týden. Společně odsouhlasená pravidla nemají pro děti autoritářskou podobu, a proto jsou pro ně snáz pochopitelná.

Opakujte svým dětem, že když se někdy maminka rozčiluje, neznamená to, že je nemá ráda. A vysvětlete jim, že je máte rádi, i když nenosí zrovna vždy jedničky. Pro vás jsou dokonalé takové, jaké jsou právě nyní.

Čtěte také:

Perfekcionismus jako kletba

Srovnáváte své dítě s ostatními? Skoncujte s tím!

Jak poznat manipulaci a jak s ní zatočit?