Člověk je otrokem zvyku

„Neúspěch znamená, že člověk není schopen v životě dosáhnout svých cílů, ať už jsou jakékoli.

Neúspěch stejně jako bolest, je nepřítel člověka“

Zeptám-li se lidí kolem mne, jak se dnes mají, téměř vždy odpoví podobně: „ Ujde to. Nic moc. Mohlo by to být lepší. Je to na houby. V práci mne to nebaví. Štve mne ten a ten. Je divná doba a lidé jsou divní. Nemám peníze. Chtěl bych a to a to, ale…“ Málokdy se dozvím, že je někdo spokojený, zdravý a bohatý a realizuje se v činnosti, která ho baví a ještě jí má zaplacenou. A přitom to je přesně to, co si všichni a přejí a mohou mít. Nikdo neřekne, že nechce být bohatý a zdravý a že nechce dělat to, co ho baví. A přesto každý den potkávám unavené a stresem pohlcené davy. Negativní energie je z nich cítit již na dálku, jako by to bylo moderní.

Když se člověk narodí, brečí, když má hlad, cítí nepohodu nebo ho něco bolí. Malý člověk je naprogramovaný tak, aby přežil a udělá maximum pro svůj dobrý pocit. Když něco chce, udělá vše proto, aby to získal. Neřekne chci, jde a vezme si to. A mnohdy ho to stojí velké úsilí. Dělá přirozeně to, co ho baví a v čem je šikovný. Člověk, když se narodí, je nepopsaný list papíru a může si na něj napsat slovo nebo dvě nebo celou větu či souvětí. A my si tak na svůj nepopsaný list papíru zapisujeme věty typu: „to nesmíš, to se nedělá, okamžitě se uklidni, to nemá smysl, jsi lempl, cos to zase provedl, to nedělej je to zbytečné, to si nemůžeme dovolit, na to nejsou peníze, musíme šetřit, a tak dále. A náš mozek má dodnes tyto větičky zapsané jako pravdu, kterou jsme se roky řídili a podle níž jsme se léta chovali a vytvořili si své emoční zvyky.

Náš mozek si zapisuje během dětství (do 12 let) všechny přijímané informace od rodičů a primárních autorit jako pravdivé. Na základě těchto informací se nějakým způsobem chováme a vyhledáváme podvědomě různé situace. Náš mozek si potřebuje svá data potvrzovat a tak se ocitáme stále dokola v podobných situacích. Navíc k tomu náš mozek má rád momentální slast, neuvažuje z dlouhodobého hlediska, chce se cítit dobře právě teď, přestože nás to může dlouhodobě likvidovat. A opakováním těchto činností si vytváříme zvyk. Zvyk je jednoduchý a automatický.

Nemusíme nad touto činností přemýšlet, vykonáváme ji pravidelně a bezmyšlenkovitě. Zvyk se stává samozřejmou součástí našeho života.

Jediný rozdíl mezi úspěšnými a těmi, kdo neuspěli, spočívá ve skutečnosti v rozdílných zvycích. Dobré zvyky jsou klíčem ke každému úspěchu. Špatné zvyky otevírají dveře k porážce. Jako děti jsme otročily náhlím hnutím mysli, nyní jako dospělí otročíme svým zvykům. Vzdali jsme se svobodné vůle ve prospěch dlouhých let nastřádaných zvyků, naše minulé činy vytyčily stezku, která se může stát vězením naší budoucnosti. Jsem-li tedy otrokem zvyků, ať jsou to alespoň zvyky dobré.

Žijeme se svým špatným pocitem v beznaději s pocitem samoty, bez peněz, bez lásky a přitom chceme být bohatí, zdraví, mít pohodový vztah plný lásky. Máme své cíle jasně vytyčené a nedaří se nám jich stále dosáhnout? Máme pocit, že děláme maximum pro to, abychom svých cílů dosáhli, stojí nás to mnoho energie a stále nejsme na té správné cestě za svým snem? Ptáme se: „PROČ? „Co dělám špatně?“ Málokdo se zamyslí nad svými zvyky a kam nás tyto podvědomím řízené úkony vlastně vedou.

Pokud se snažíme dlouhodobě dosáhnout svých cílů a nedaří se nám to, pravděpodobně budeme mít vypěstované zvyky, které nám brání k dosažení těchto cílů a je potřeb si je pojmenovat a změnit. Zvyk lze potlačit zase jen jiným zvykem. Změnit své zvyky není snadné a vyžaduje to odvahu, trpělivost a pevnou vůli. Uděláme-li první krok, vydržíme a osvojíme si nové návyky pravidelným cvičením, opakováním nebo prací s koučem, stanou se pro nás stejně automatické jako zvyky předchozí, vykonávat je bude jednoduché a automatické a výsledkem bude úspěch a dobrý pocit.

Podívejte se: Jak si odhalit svůj talent?

Navyšte svou zdravou sebedůvěru v našem koučinkovém programu: Umění sebedůvěry