Jednáte ve vztazích z pocitu strachu?

Napsala: Bc. Jana Zittová

Největší strach je pocit z nedostatku lásky, nebo strach z velké lásky. Kolikrát je vaše jednání vedeno radostí, že milujete svého partnera? A kolikrát je vaše chování vedeno strachem, že už nebudete milováni? Ve vztazích určují směr skoro vždy pocity a rozum ho jen následuje.

Jednání ze strachu

Velmi často se setkávám s větami u klientů „Když udělám tohle, co on (ona) si asi pomyslí, co na to řekne? Mám strach mu to říct, tak to raději neřeknu, protože bych ho ztratila.“ Máte strach, že nebudete milováni, že nedostanete nic na oplátku ve vašem vztahu? Jste o tom opravdu přesvědčeni? Jak víte, jaké má váš partner úmysly? Jediný způsob, jak to zjistit, co si skutečně myslí, je položit mu jednoduchou otázku: „Jak to myslíš?“ Pokud to nezkusíte, nebudete znát skutečnost. Jednejte upřímně a jasně. Někdy si vytváříme zbytečné domněnky o tom, co si druhý o nás asi myslí, nebo nemyslí. Společně se někdy s partnerem můžete nenasytně pokoušet naplňovat to, čeho se vám nedostávalo třeba v dětství. Ve většině případů je to nedostatek pozornosti, lásky a podpory rodičů. Tyto nenaplněné pocity si můžete podvědomě přenášet do svých partnerských vztahů v dospělosti. Odpovězte si na otázku: „Chyběla vám láska matky nebo otce?“ Jestli ano, tak tuhle nenaplněnou lásku můžete hledat u svého partnera(ky). Většinou uděláte pro její získání vědomě či nevědomě cokoliv. Takže jednáte ze strachu, že byste o ni přišli, nebo ji nezískali.

Jednání z pocitu lásky a radosti

Jen velmi málo lidí, kteří žijí v páru, má mezi sebou skutečně rovnocenný vztah založený na zodpovědnosti, samostatnosti a svobodě, v němž každý cítí sílu a samostatnost, zároveň jste rádi spolu, protože sdílet život a lásku je radostnější pocit. Pokud se vám nedaří takto pozitivně sdílet a jednat s partnerem, zkuste si položit otázku: „Jak vy sami nad sebou přemýšlíte? Přemýšlíte o sobě pozitivně, nebo spíše negativně?“ Pro začátek se pokuste ze svého slovníku vymazat slovo NE. Uvidíte, jak je někdy těžké vyjadřovat se pozitivně. Když se vám to podaří, může se stát, že váš/vaše partner(ka) na vás začne pohlížet „lépe“. Někdy si bereme slova druhé osoby moc osobně. Zkuste přijmout to, co vám partner říká jen jako jeho úhel pohledu. Většina sdělení se vás nemusí ani týkat, to vy sami si ke sdělení přiřazujete svůj pocit, na který pak reagujete. Neberte si slova svého partnera příliš osobně.

Nenásilná komunikace

Zkuste nenásilnou komunikaci. Nenásilná komunikace vás povede k tomu, abyste žili v důvěře, abyste s důvěrou vstoupili do vztahu. Vede vás k tomu, abyste nalezli dostatek vnitřní jistoty a pevnosti, abyste se nebáli zaujmout své místo bez obav, že zaplníte místo někomu jinému, vede vás k důvěře, že na světě je místo pro každého. Odvažte se nenásilně říkat ve vztazích, co chcete říct, a buďte tím, kým chcete být, bez obav z kritiky, z výsměchu, z odmítnutí či z opuštění. Vyjádřete sami sebe nenásilnou komunikací, dodá vám to sílu. Nenásilně i naslouchejte své(mu) partnerovi(ce), abyste se ho/ji odvážili přijmout v jeho/její složitosti i nesnázi, aniž byste pociťovali zodpovědnost za to, co se mu/jí stane, nebo za to, jak se z toho dostane, aniž kvůli tomu budete mít pocit, že musíte něco udělat. Nenásilná komunikace i naslouchání druhému vás povedou k tomu, abyste se radovali, když druhý zaujme své místo a vyjádří se, a nebáli se zbytečně, že přijdete o to vaše. Mějte důvěru ve svou schopnost vytyčit si vlastní hranice a v to, že je na světě místo jak pro vás, tak pro ty druhé. Nikdo vám nevezme vaše jedinečné místo na světě. Jde tedy o to, maximalizovat svoji schopnost vyjádřit, co cítíme a co si přejeme, a taky maximalizovat svou schopnost přijímání pocitů a potřeb partnera. Tím budete postupně prohlubovat svoji důvěru, že můžete být na světě a nemusíte se přitom bát, že budete „rušit“ druhé a že druzí mohou být na světě bez obav, že budou „rušit“ vás svým jednáním.