Kulturní šok? Zvládněte jej!

Napsala: Hana Wolf

No a možná jste právě před cestou do nějaké země, kde budete pracovně či studijně nějaký čas pobývat, a tak vám informace z dnešního článku přijdou jedině vhod. Dnes se tedy budeme zabývat tím, co to vlastně je kulturní šok, jak se projevuje a jak tento stav můžeme zmírnit.

Kulturní šok: Co to vlastně je?

Kulturní šok je jev vyskytující se u lidí, kteří změnili prostředí. Jednoduše řečeno, jedná se o stav, který se dostaví, pokud jedete například studovat či pracovat do zahraničí, nebo pokud se vracíte z dlouhodobého (alespoň jeden rok) pobytu v cizině. Já sama jsem za svůj život zažila kulturní šok třikrát: dva byly klasické kulturní šoky (když jsem se přestěhovala do USA a o mnoho let později odjela pracovat do Maďarska) a jeden takzvaný zpětný kulturní šok, kdy jsem se po čtyřletém pobytu z USA vrátila zpět do Česka. Kulturním šokem by se v podstatě dal nazvat proces, kterým se vyrovnáváte s jinou kulturou. Je dobré o tomto stavu vědět, jelikož pokud odjíždíte do ciziny za prací či studiem, váš výkon může být ohrožen právě probíhajícím kulturním šokem. Hledáte pak příčinu toho, proč cítíte úzkost a nedokážete si se svým stavem poradit. Jestliže však víte, že kulturní šok existuje a umíte rozpoznat jeho příznaky, lépe se vám pak s tímto stavem pracuje a nejste tak zaskočena. Kulturní šok, stejně jako například syndrom vyhoření, má několik fází. Jaké to jsou a jak je rozpoznat?

Fáze líbánek (Honeymoon phase)

Tato fáze je typická lehkostí a radostí spojenými s pobytem v nové zemi. Poznáváte novou kulturu, pochutnáváte si na novém skvělém jídle, tamější obyvatelé jsou z vás nadšení, protože jste pro ně rovněž něco nového a vše jde tak snadno a lehce. Když jsem se před lety přestěhovala do USA, velmi jsem si užívala například výběru oblečení, které u nás není ani k dostání, dostupnosti značek, za které se v Česku platí tisíce korun, či výběru jídel ze všech možných koutů světa. Při přesunu do Maďarska jsem si užívala například úžasných sobotních trhů, kterým i ty nejlepší farmářské trhy zatím bohužel nedokážou konkurovat, všudy přítomných maďarských delikates a vín, krásného prostředí majestátné Budapešti a pochopitelně čardáše. Toto období trvá zhruba jeden až tři měsíce. Vše vám připadá nové a fantastické a vy si pobyt v zemi náramně užíváte.

Fáze vyjednávání (Negotiation phase)

Tato fáze je typická tím, že si sundáme z očí růžové brýle a začnou nám pomalu docházet rozdíly mezi zemí pobytu a zemí, odkud jsme přijeli. V tomto období začínáme pomalu narážet na první nedorozumění způsobené kulturními rozdíly, které jsme dosud neviděli. Mně osobně se například stalo, že jsem si jednu sobotu chtěla v Americe umýt auto, které jsem měla k dispozici. V tu chvíli by mě vůbec nenapadlo, jaký rozruch a pozdvižení způsobím tím, že jsem si pustila rádio a začala malou houbičkou šmudlat „své“ autíčko. Měla jsem z toho radost, sluníčko svítilo a bylo mi fajn. Když jsem celou akci dokončila a cítila se šťastná a spokojená, zavolala si mě paní domu, aby mi rázně vysvětlila, že pokud potřebuji peníze na mytí auta, tak si o ně mám říct. Takto si o nich budou sousedi myslet, že nemají dost peněz a že si výslovně nepřeje, abych myla auto, když budou doma děti. Musím říct, že mi trvalo zhruba týden, než jsem tuto studenou sprchu rozchodila, nicméně mi došlo, že vše není tak super a růžové, jak se na první pohled zdálo. Ve fázi vyjednávání totiž začnete na vlastní kůži pociťovat rozdíl v kulturách, v jejich hodnotách a začne se vám stýskat po té, ze které jste přišli. Proto se velmi často právě v této fázi (dva až tři měsíce po odjezdu) vrací domů nespokojení lidé s odůvodněním, že se jim v nové zemi prostě nelíbilo. Čím odlišnější je kultura, tím silnější může být kulturní šok. Je dobré s tímto stavem počítat a pokud možno se na něj připravit. Snažte se proto obklopovat lidmi, kteří sami mají zahraniční zkušenost. V těžké chvíli vás tak mohou vyslechnout a podpořit a ukázat vám i ty lepší stránky nového prostředí, které vy teď nemusíte vidět. Další dobrou pomůckou je obklopit se lidmi, kteří mají společný zájem jako vy. Pokud chcete cestovat nebo naopak důkladně prozkoumávat oblast, ve které se právě nacházíte, zkuste si ve svém okolí najít lidi, kteří budou sdílet vaše zájmy. Nebojte, už bude jenom líp 

Fáze přizpůsobení (Adjustment phase)

K této fázi dochází přibližně po půl roce až roce. Prakticky to znamená, že si uvědomíte rozdíly se svou domovskou zemí a zemí, ve které žijete. Pomalu poleví pocity úzkosti, vzteku a strachu a vy se naučíte respektovat rozdíly obou kultur. To se mi potvrdilo, když jsem pracovala v Maďarsku. Ač se to možná mnohým z vás nezdá, moderní české společnosti jsou poměrně otevřené, co se komunikace týče. Z vlastních zkušeností mohu říct, že pro Čechy není problém, pokud na jednom meetingu sedí juniornější lidé společně se seniorními a vzájemně diskutují nad tématy, která je potřeba vyřešit. Zcela jinak tomu bylo v Maďarsku. I když si všichni v naší společnosti tykali a tvářili se přátelsky, po nějaké době začalo být zřejmé, že velmi záleží, jak vysoké postavení ve firmě zaměstnanec zastává. Jednoduše řečeno, některých jednání se jistí lidé nemohli účastni ne proto, že by k tématu neměli co říct, ale proto, že hierarchicky nebyli dostatečně vysoko. Dalším a velmi nepraktickým jevem mých maďarských kolegů byl fakt, že byli nepružní v rozhodnutích. Něco, co Češi rozhodli během jednoho dne, trvalo Maďarům i dva týdny, což vedlo k velké frustraci obou stran. Pro mě osobně bylo velmi zásadní uvědomit si tyto rozdíly. V momentě, kdy se tak stalo, jsem mohla přizpůsobit styl komunikace jak s maďarskou, tak českou stranou, a docílit tak pozitivního výsledku pro obě strany.

Fáze sžití (Mastery phase)

V této fázi dojde k úplnému sžití se s kulturou země, ve které se nacházíte. Dochází k ní zpravidla po několika letech pobytu a projevuje se u lidí, kteří se rozhodli dlouhodobě usadit v zahraničí. Dokonale tak rozumí nové kultuře a jsou vyrovnaní s opuštěním staré kultury. Velký problém však nastává ve chvíli, kdy se v tomto období vrátíte do své původní země. V tu chvíli dochází k takzvanému zpětnému kulturnímu šoku (reverse culture shock), který bývá mnohem horší než samotný kulturní šok. Pokud jste se již sžili s novou zemí, je těžké pro vás adaptovat se zpět do původní kultury. Krátce po návratu tak máte pocit, že vám lidé nerozumí, s přáteli toho už moc společného nemáte a rodina na vás kouká jako na mimozemšťana, který myslí úplně jinak a navíc občas mluví divným jazykem. Tak schválně, na kolik z vás se lidé dívají divně, když řeknete, že jste si musela „zabookovat“ letenku a ještě vás okřiknou, že tady jste v Česku, tak máte mluvit česky. Pamatuji si jako dnes, jak frustrovaná jsem se cítila ve změti pražských uliček a výstupů z metra, jak jsem si připadala ztracená a úplně mimo. V Americe mi všechno připadalo tak jednoduché a v Čechách jsem se nemohla pomalu ani dostat do školy, protože jsem půl hodiny bloudila, než jsem našla ten správný výstup. Navíc jsem byla téměř bez přátel, stýskalo se mi po lidech, které jsem znala v USA, a měla jsem pocit, že mi nikdo nerozumí. Vše se ale v dobré obrátilo a já jsem si po půl roce tak nějak zvykla.

Jak s kulturním šokem pracovat?

Není zcela jasné, jaké jsou přesné příčiny kulturního šoku, avšak je dobré mít o tomto jevu povědomí. Můžete s ním pak pracovat a také ho i částečně minimalizovat. Pokud cítíte lítost a stesk po starých přátelích či rodině, snažte se najít něco pěkného v novém místě. Choďte na procházky, nechte se unášet novým městem a dívejte se po lidech. Také vřele doporučuji začít se aktivně zajímat o zemi, v níž se nacházíte. Trocha historie ještě nikomu neublížila a vám jen pomůže, abyste se dozvěděli víc o lidech země, ve které jste. Oni budou váš zájem vnímat velmi pozitivně a rádi vám ukážou krásy přírody a zvyklosti, které byste možná jinak neviděla. Pokud teď stojíte před rozhodnutím, zda odjet, či neodjet, tak zkuste sebrat všechnu odvahu a jeďte. Je to zrovna devět let, kdy jsem poprvé v životě sedla do letadla s malinkým kufříkem a vydala se vstříc neznámému a daleko od rodičů. Sice to pro mě bylo v tu chvíli velmi stresující a svým způsobem i bolestivé, ale byla to neskutečná škola života, za kterou jsem dnes velmi vděčná.

Takže hodně štěstí a dobře dojeďte, ať už míříte kamkoli!

Chystáte se na dalekou cestu a trápí vás pocity strachu a úzkosti? Objednejte se na koučinkové sezení a společně můžeme Váš strach minimalizovat pomocí praktických technik.

Čtěte také:

Jak najít práci snů

Syndrom vyhoření

Dostala jste výpověď

Objevte smysl vašeho života