Mám zůstat nebo odejít?

Vrátím se na začátek. Co s vámi dělá otázka v nadpisu? Píchne vás u srdce, ucítíte chvění v žaludku nebo se vám zkřiví obličej? Proč se ptám? Intenzita vašeho prožitku totiž odráží hloubku vaší případné nespokojenosti. A když jsme nespokojeni dlouhodobě, polarizujeme se a máme tendenci se soustředit jen na to špatné. A to neprospívá ani nám ani našemu nejbližšímu okolí.

Co vám skutečně vadí?

Pokud vás otráví už jen pomyšlení na společný večer nebo se vytočíte v momentě, kdy vám hned po příchodu domů padne do oka odhozená partnerova ponožka, něco vám uniklo nebo něco systematicky vytěsňujete. Tím samozřejmě neomlouvám případný partnerův slaběji vyvinutý smysl pro pořádek. Nejde ale o to, jak s ponožkou naložíte, ale proč vám ten nevinný kus svršku tak silně vadí.

Najděte si chvilku pro sebe a udělejte si svůj vnitřní rozhovor. Buďte k sobě upřímní a sepište si, co vás vlastně tak zraňuje, popuzuje či štve. Nesnažte se obhajovat a být kritičtí vůči partnerovi/partnerce. Zaměřte se na sebe a na to, co v nepříjemných situacích cítíte a proč. Pak si totiž uvědomíte, že nejde ani tak o odhozenou ponožku, jako třeba o:

– partnerovu vlastnost, kterou nesete nelibě už delší dobu

– chybějící partnerovo uznání

– častou únavu, která vám brání dělat co chcete

– nedostatek času pro sebe

– nespokojenost pramenící z pracovní nenaplněnosti

– pocit ukřivdění, že hodně dáváte, ale málo dostáváte

S klienty často objevujeme například tyto důvody:

– Bojím se být sám/a.

– Snažím se vyhovět.

– Bojím se důvěřovat.

– Nejsem dost dobrá/ý.

– Nestojím druhým za to.

– Život je těžký.

– Musím se o všechno postarat.

Klienti, kteří žijí podle těchto “vnitřních pravd”, se cítí nejistě nebo příliš zodpovědně, ale zároveň s těmito pocity neumějí pracovat a drží je v sobě. Mají pak často sklon být popudliví, netrpěliví nebo lítostiví a bouchají jako sopky. Toto chování se pak podepisuje na jejich zdraví (bolesti hlavy, únava, přibývání na váze, vysoký krevní tlak, bolesti pohybového aparátu) i malé spokojenosti, kterou v životě pociťují.

Pokud svůj vnitřní rozhovor uzavřete oním známým, že chlapi jsou z Marsu a ženy z Venuše, a že stejně nemá cenu se v tom nimrat, protože každý jsme nějaký, máte částečně vyřešeno. Ale pouze pro tentokrát. Za rohem na vás totiž dříve či později čeká další “zkouška” a tím, že všechny ponožky vyházíte, ji nesložíte. Navíc myšlenka, že každý jsme nějaký, bude dost pravděpodobně ta poslední, na kterou si v budoucí nepříjemné situaci vzpomenete a která vám pomůže emoce ustát.

Jak to vyřešit?

Asi to nebudete číst poprvé, ale je to tak. Alfou a omegou spokojeného vztahu je komunikace. Tím nemám na mysli tu technicko – provozní (kdo vyzvedne děti ze školy/školky, co bude k večeři, kdo co uklidí apod.). Ta určitě do vztahu také patří, ale nevyživuje ho. Pokud mluvím o komunikaci, mám tím namysli otevřenou a upřímnou. Takovou, jejíž součástí je přirozeně projevovat svoje pocity, ať negativní či pozitivní. Potvrzuji to z vlastní zkušenosti i ze své klientské praxe. Kdykoliv řešíme problémy v partnerských vztazích, vždy odkryjeme nedostatečnou či chybějící otevřenost v komunikaci.

Potřebujete se v oblasti partnerských vztahů poradit? Přijďte ke mně na konzultaci, ráda vám pomohu! Zde je můj profil koučky: Ing. Iva Filipi 

Většina žen ráda naznačuje a mluví nepřímo. Muži naopak potřebují přímé a jasné instrukce a odpovědi. Každý také máme své názory, domněnky a postoje. A podle těch se chováme a jednáme. Ten druhý ve vztahu je má ale také a také si podle těch svých jede. Často se pak stává, že jedeme v protisměru a narážíme do sebe. Jde totiž o to, zda jste přirozeně schopni a ochotni se na věc podívat pohledem partnera. Nevadí, že jsou vaše názory odlišné. To, co brání harmonii ve vztahu, je neochota si tuto odlišnost uvědomit a vzájemně s ní pracovat. Časem totiž můžete zjistit, že právě tato odlišnost vás spojila a může být kořením vztahu. V jiném případě vás může naučit nové dovednosti, o které jste neměli ani ponětí (např. co by zarytí plánovači se díky partnerovi/partnerce měníte ve flexibilnější osoby lépe snášející změny). Uvědoměním si této odlišnosti můžete také dospět k závěru, že je natolik intenzivní, že je lépe ze vztahu odejít.

To, jakého partnera si najdete, souvisí s tím, jak umíte naslouchat sami sobě – své intuici a svému já, které vás do té či oné volby navedou. Se zavřeným srdcem vhodného partnera nenajdete. Ba naopak. Budete se dostávat opakovaně do vztahů, které škodí vašemu tělu i duši.

Trvalá láska neznamená, že ji budete pociťovat neustále. I ona probíhá v cyklech, stejně jako všechny věci na zemi. Během života se vaše srdce díky prožitkům otevírá a uzavírá. Důležité je umět ho opakovaně vědomě otevírat. Prakticky to znamená umět odpustit sobě i druhým, přijmout sebe i okolí s nedokonalostmi, díky kterým jste to ale právě vy. Protože dokonalost existuje právě v naší nedokonalosti.