Naučte se konečně říkat NE
Jste ten typ, který vždy myslí nejdřív na druhé a pak až na sebe? Něco vám říká, že je to tak správně a že upřednostňovat sebe je sobecké? Neumíte říkat ne a bojíte se, že když druhé odmítnete, nebudou vás mít rádi? Pojďme se spolu na tuto tematiku podívat a zbořit pár vašich podvědomých mýtů.
Napsla: Barbora Sedláková
Dávat ano, ale jen z přebytku
Představte si pár lidí ze svého okolí, kteří vás umí nejvíce dobít energií a posunout dál. Jsou to lidé, kteří dávají vždy přednost druhým, nebo naopak ti, kteří na první místo staví sebe? Vsadím se, že ve většině případů se bude jednat o ten druhý případ. Ano, být ochotný kompromisu i pomoci druhým je důležité. Vždy ale jen máte-li dostatek energie také pro sebe. Dávat můžeme vždy jen z přebytků. Pokud bychom dlouhodobě stále jen dávali a neuměli přijímat, brzy bychom my zůstali druhým viset na krku.
Dar nedar
Pokud člověk dává, a neumí přijímat, je velké riziko toho, že začne od druhých něco očekávat zpět. Postupně se začne cítit ukřivděný. „Jak je možné, že já tolik dávám a druzí si toho ani neváží?” Druzí to zaručeně vycítí a nebudou se s vámi cítit dobře. Vaše pomoc už nebude tak hodnotná, jak byste možná doufali, a reakce na ni se může často zdát až nevděčná. Druzí totiž moc dobře ucítí tíhu zodpovědnosti, která na ně s vaším dobrým skutkem padá.
Naučte se stanovovat a udržovat jasné hranice
Možná vás to nikdy nenapadlo, ale druzí vaše mantinely ocení. Vždy je lepší vědět, kam až u druhého můžeme zajít a co od něj očekávat. Dává nám to pocit jistoty. Po této jistotě všichni toužíme. Je-li někdo, kdo své mantinely ve vztazích s druhými nezná, je jasné, že se je okolí bude snažit hledat. Půjde stále dál a dál a touže po jistotě vás bude postupně tlačit do kouta. A co se stane v koutě?
Pes zahnaný do kouta
Představte si, že do kouta zaženete psa a budete na něj tlačit, vrčet nebo zkoušet, co vydrží. Bude klidně sedět? Asi ne. Dost pravděpodobně vás i to nejlaskavější zvíře pokouše. Stejně tak je to s lidmi. Nepostavíle-li si jasné hranice svého komfortu, za které už nikoho nepustíte, dříve či později vás okolí zažene do kouta a vy po nich ošklivě vyjedete. V horším případě obrátíte vztek proti sobě a začnete si vyčítat, jak jste mohli být tak neschopní, že jste situaci nechali zajít tak daleko, když jste vlastně už dlouho věděli, že se věci nedějí dobře. Častá je kombinace výčitek vůči druhým i vůči sobě.
Zkuste se chovat jinak
Stanovte si dnešek jako den experimentů. Zamyslete se nad tím, co byste dnes chtěli v ideálním případě po práci dělat, a rozhodněte se prosadit si tuto aktivitu. Slušně odmítněte každého, kdo by vám chtěl váš plán měnit. Nevymlouvejte se na vnější okolnosti. Zkuste říct druhým pravdu. „Dnes na návštěvu nepřijedu. Jsem unavená a chci si jít do parku číst knížku. Mohli bychom se sejít někdy jindy?” Sledujte reakce svého podvědomí i svého okolí. Okolí se může přirozeně chovat překvapeně nebo podrážděně. Na něco takového u vás doteď nebyli zvyklí. Ale co vy? Jak vy se cítíte, když už si silní do parku s knížkou sednete?
Chcete se nás na cokoliv zeptat?
Napsat komentář