Nedaří se mi, ale za každou cenu zůstanu svůj!
Není tomu tak dávno, co si mi jeden známý u půllitru piva stěžoval, že ten jeho život stojí za starou bačkoru. „Hele to je k vzteku! Každá holka mě po čase bezostyšně odkopne, práce mě nebaví, o platu radši nemluvím! Mám už plný zuby toho, jak se proti mně život spiknul!“
Poslouchal jsem světaboly toho jedince a chystal se mu trošku rozsvítit pohled na svět, když mě v okamžiku uzemnil rozhodným prohlášením: „No nic, JÁ se rozhodně měnit nebudu! Ať mě berou takového, jaký jsem, ta pravá to ocení! Ono to přijde!“ ….
Na jednu stranu, jak pravdivé. Ale zároveň, jak pošetilé!
Jelikož nešlo zdaleka o jediného člověka v mém okolí, který se trápí opakovanými nezdary v základních životních aspektech, ale přitom se hrdě bije do prsou s heslem „zůstanu svůj“, položil jsem si otázku – do jaké míry je dobré držet se své přirozenosti? Jaká ta naše přirozenost vlastně je a kdy je už na čase se rozhodnout a začít měnit?
Jsme vlastně v dospělosti přirození?
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že to, jaká většina z nás je, má od ideálu přirozeného já a bytí sama sebou v tom pravém slova smyslu hodně daleko.
Sami sebou jsme byli možná tak v raném dětství, kdy jsme dychtiví po poznání spontánně vzali do ruky barevnou voskovku a „vystřelili“ umělecké dílo na bíle natřenou zeď. Sami sebou jsme ale nejspíš přestali být pár minut poté, co přiběhl náš rodič a s divokou gestikulací nám začal hlasitě vysvětlovat, že tohle tedy rozhodně NE!
Co tím chci říci? Dětská duše je jako nepopsaná kniha, kdy se do ní v průběhu let zapisují stovky zážitků, událostí, vyslovených „pravd“ či předsudků. Každý další prožitek je doprovázen variací různých emocí, a to od příjemných, láskyplných, po ty horší, plné strachu a zmaru. Naše přirozenost dostává na frak každou necitlivě vyslovenou kritikou, zákazem, předpotopním názorem. Stačí ale i zdánlivě nenápadná přítomnost emočního chladu či napětí, v němž dítě vyrůstá, a jeho život nabere takový směr, který ho v dospělosti mnohdy zavede do slepé uličky. Pokud si tedy myslíme, že jako dospělí jsme ve své čiré přirozenosti, mýlíme se. Jsme pouze popsanou knihou, jejíž obsah byl tvořen rodiči, sourozenci, spolužáky ve škole s učiteli, a celkově společností jako takovou.
Změnit se?
Když už tedy víme, že s tím slovním spojením „Jsem svůj“ to tak horké není, kdy je na čase uvažovat o změně stávajícího nastavení? Jak vlastně zjistím, je-li to vůbec potřeba? Zeptejte se sami sebe, zda jste skutečně šťastní. Ano, tato triviální otázka je zároveň naprosto spolehlivým vodítkem k řešení našeho hlavolamu. Protože pokud si UPŘÍMNĚ odpovíte, že šťastní jste, pak není co řešit. Prožíváte-li naplněný láskyplný vztah, realizujete se v činnosti, v níž uplatňujete svůj talent a finančně prosperujete, díky čemuž jste plní energie a vzrušení z nadcházejících dnů, ale zároveň se umíte radovat z prostých „obyčejností“ života, pak je všecko ok.
Jestliže ale stále hořekujete nad tím, že vám vaše protějšky dokola lámou srdce, v neděli odpoledne vás pravidelně přepadá spleen z neúprosně se blížícího pracovního týdne a slovo peníze ve vás vyvolává pocity strachu a závisti díky jejich nedostatku, pak je třeba skutečně prozřít! A věřte mi, o žádné spiknutí vyšších sil ani nekonečnou shodu blbých náhod rozhodně nejde. Vše, co se nám v životě děje, je pouze výsledkem našeho vnitřního nastavení. A tisíce domnělých pravd, které okupují náš mozek, se dokola promítají na plátně zvaném život a potvrzují se mnohdy až s krutou ironií.
Přijetí odpovědnosti
Je to sakra velké sousto připustit si, že za opakující se nezdary může obsah našeho podvědomí, který byl navíc vytvořen někým jiným, že? Přijetí této skutečnosti je však základním předpokladem k tomu, abychom obrátili dění událostí v náš prospěch! Ztotožněte se tedy plně s tím, že jste to právě VY, kdo drží otěže štěstí pevně ve svých rukou! Přijměte fakt, že láska, spokojenost, peníze, milující partner či naplňující práce nespadne jen tak z nebe do klína, ale že je třeba absolutně převzít odpovědnost za své bytí! Začněte činit takové kroky, aby Váš život nabýval úplně jiných kvalit, než tomu bylo doposud! A že to jde! Protože tak, jak byl Váš příběh jednou napsán, tak jej lze i měnit, přepisovat, otáčet. Kapitoly naší knihy nejsou nezměnitelné, prací na sobě můžete jednoduše přepsat ty, které vám v životě činí neplechu a díky tomu tak vykročit svižnou chůzí po nové cestě. Léčbou Vašeho podvědomí Vás rád provedu a pomohu Vám.
Zapracujete-li na sobě, uvidíte, že se místo chladných protějšků objeví ti usměvaví a hřejiví. Zjistíte, že talent, který ve Vás doposud jen dřímal, můžete s úspěchem realizovat a dokonce i nevrlý a nepřístupný šéf bude najednou otevřen komunikaci. A takový ten vnitřní hlas, který vás denně vítal slovy „Na to nemáš“, se vzdálí kamsi do ústraní. Připočteme-li pak, že obtěžující únavu vystřídá čerstvý proud energie a svěžesti, na slova o prokletích a blbých shodách náhod už si ani nevzpomenete!
Napsat komentář