Přestaňte se bičovat a začněte se mít doopravdy ráda

Napsala: Hana Wolf, BS. 

Jak vznikají vnitřní biče?

U mých klientek se velmi často setkávám s tím, že se ženou za dokonalostí. Když se jich zeptám, co považují za dokonalost, vždy dojdou při hlubším zamyšlení k tomu, že dokonalost jako taková vlastně neexistuje. Také přijdou na myšlenky, že se celý život za něčím honí a pořád si nepřipadají být dost dobré. Jejich cílem může být cokoli: být nadprůměrná v práci, mít skvělou postavu a udržovaný obličej, chovat se vždy správně a korektně, být skvělá matka, manželka, milenka, kamarádka, nebo podávat nadprůměrný sportovní výkon. V hloubi duše se však cítí svázané a připadají si jako oběti svých myšlenek, od kterých se ale neumí oprostit. Nejčastějším motivem touhy po dokonalosti a následného bičování je potřeba lásky. Lidé, kteří ve svém životě museli o lásku bojovat, potom udělají vše proto, aby ji získali. V jejich očích pak nejlepší cesta, vedoucí k tolik vytoužené lásce, je právě přes snahu být dokonalý. A pokud tito lidé ve svých očích dokonalí nejsou, začnou se vnitřně bičovat. Zde je důležité si uvědomit, že druzí lidé by nás měli brát takové, jací SKUTEČNĚ jsme. Jak se tedy zbavit těchto krutých bičů a cítit v životě opět radost?

Najděte cestu k sobě

Abyste mohla zjistit, co vás skutečně baví a naplňuje, je velmi důležité nejdříve najít samu sebe. Jak se to dělá? Zkuste si odpovědět na pár otázek, které se klientek ptám ať už při individuálních konzultacích nebo při workshopech „Umění sebedůvěry.“ Tyto otázky jsou prosté, ale odpověď na ně nebývá úplně lehká, zvláště pokud jste nad sebou nikdy takto nepřemýšlela. Udělejte si klidný večer a položte si například tyto otázky:

Kdo jsem já?

Jaký je vlastně smysl mého života?

Co mě doopravdy baví?

Co bych dělala, kdybych mohla (kdyby mě nic nelimitovalo)?

S odpověďmi si dejte na čas. Nesnažte se hned najít tu správnou odpověď. Můžete také cítit, že na některé otázky vám nejde odpovědět úplně automaticky, a tak na sebe netlačte. Prostě jen začněte přemýšlet a snažte se si vaše odpovědi zapsat. Můžete totiž zjistit, že to, co vás ve skutečnosti baví a naplňuje, má pramálo společného s vaším současným životem.  Právě toto uvědomění si vám může pomoci v nové a lepší budoucnosti.

Začněte si sama sebe vážit

Protože spousta lidí nedostávala takové množství lásky, jaké jako děti potřebovali, mají pocit, že si ji musí nějak zasloužit. Jenže zde je právě ten kámen úrazu. V dnešní době jsme ze všech stran bombardováni tím, jací bychom měli být, co je správně a co je špatně, ale už se sami sebe nezeptáme, jestli je to skutečně to, co si přejeme my. Spíš naopak. Upadáme do depresí, pokud vizi okolí, nebo naši vlastní vykonstruovanou vizi, nesplňujeme. Namísto toho, abychom ze sebe měli radost, vidíme jen to samé negativní. Srovnáváme se s ostatními a vidíme na nich jen to, v čem jsou lepší než my. Jen nám už pak uniká, že nám jde třeba daleko lépe něco jiného, co zase nejde jim. Přestaňte se tedy s druhými srovnávat. Spíš se jimi jen inspirujte, nebo prostě jen obdivujte jejich silné stránky, ale bez pocitů závisti či křivdy. Já sama jsem například spoustu let toužila po dokonale štíhlé postavě, jakou mají modelky. Ano, modelky jsou krásné a štíhlé, ale zároveň si musí velmi dávat pozor na to, co a kdy snědí, což však není nic pro mě. Zjistila jsem, že takový režim a strach z toho, abych nepřibrala, by mě natolik svazoval, že už bych to pak vůbec nebyla já. A já jsem si vybrala raději cestu přirozenosti a pohody. Zkuste udělat něco podobného také a uvidíte, jak se vám uleví.

Pochvalte se za každý (byť sebemenší) úspěch

Také se vám stává, že to, co se vám podaří, přejde jakoby nic, avšak za každičký neúspěch si to vnitřně pořádně osolíte? Další věcí je, že u toho neváháte mnohdy použít i ta nejostřejší slova. To, co byste neřekla ani nejhoršímu nepříteli, říkáte teď sama sobě. Ať už nahlas nebo v duchu. Když se zpětně podíváte na svůj život, kolik v něm bylo úspěchů a kolik neúspěchů? U většiny převládají právě ty úspěchy, jenže si pamatují jen ty neúspěchy a karamboly. Zkuste se tedy namísto toho, co se vám nepodařilo, zaměřit na vše, co se vám daří. A může to být skutečně cokoli. Například to, že jste ráno do práce přišla včas, že jste se zdravě nasnídala, že se vám podařilo splnit nějaký těžký úkol v práci. V pochvalách je pole působnosti zcela volné. Doporučuji však začít na menších úspěších. Potom vám totiž půjde mnohem lépe se pochválit třeba za to, že jste milující a pečující máma, partnerka, nebo dobrá kamarádka. Věřte mi, že tyto věci rozhodně nejsou samozřejmostí a ne každý je umí. Pokud cítíte, že něco je vaše přednost, rozhodně se za ni pochvalte. Nebudete tak čekat na pochvalu od okolí, které se nám velmi často nedostává, což nás vede opět do pocitů frustrace a méněcennosti.

Dělejte to, co vás SKUTEČNĚ baví

V neposlední řadě je velmi důležité si uvědomit, co je to, co máme ráda a co vás skutečně baví. Já jsem například dlouhé roky běhala půlmaratóny a také se mi podařilo uběhnout dva celé maratóny. V jednu chvíli jsem si ale uvědomila, že to vlastně vůbec nejsem já a že to celé dělám v podstatě proto, abych si tak získala obdiv u druhých a pak i u sebe. Vnitřní pocit radosti stejně nepřicházel a já jsem v podstatě toužila po příjemných chvílích s přáteli, které jsem však díky náročnému tréninku musela oželet. Dnes místo běhání chodím po parku s nordickými holemi, tančím Flamenco a mám dostatek času a energie se potkávat s lidmi, které mám ráda.  A jak jste na tom vy? Děláte to, co máte skutečně ráda, nebo se snažíte vyhovět svému obrazu dokonalosti? Pokud cítíte, že i vy se vnitřně bičujete, nikdy není pozdě začít víc poznávat samu sebe. Jestliže nevíte, kde začít, velmi ráda vám ukážu cestu například na workshopech „Umění sebedůvěry“ a „Umění sebedůvěry INTENZIVNĚ.“

Takže se přestaňte bičovat a začněte skutečně žít :-)

Ze srdce vám přeji hodně štěstí. Uvidíte, že to stojí za to :-)