Proč se tolik kontrolujete?

Kontrola unavuje

Možná se kontrolujete jen občas a možná se kontrolujete každou vteřinu svého života, když zrovna nespíte. Každopádně vás jistě permanentní pocit kontroly omezuje. Proto, abyste mohli mít situace nebo lidi pod kontrolu, někdy zcela podvědomě (často ale i vědomě) vše kolem sebe sledujete. Vyhodnocujete chování druhých, jejich pohyby, gesta, to, jak se tváří a jak reagují, a učíte se k tomu postavit. Většinou tak, abyste neurazili, nedotkli se někoho nebo nebyli „hnusní“. Kontrola pak zabírá obrovské množství vaší mozkové kapacity. Pokud tedy zažíváte extrémní pocity únavy a trpíte častými bolestmi hlavy, pak za to může právě vaše kontrola.

Proč se kontrolujete?

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se pořád kontrolujete? Obecně bychom mohli říci, že kontrola je pro člověka obranný mechanismus. Máte-li totiž strach, že byste ve své práci, mezi lidmi či před partnerem neobstáli, že byste mohli zklamat, pak vás kontrola „ochraňuje“. Váš kontrolor vyřadí všechno, co by mohlo bezpečí kontroly narušit. Především vám zakáže spontaneitu. Považuje ji za nebezpečnou právě proto, že ji nelze mít pod kontrolou. Kontrola tedy předchází tomu, aby se stalo přesně to, čeho se nejvíc bojíte.

Čeho se nejvíc bojíte?

Během své praxe jsem se setkala s mnoha lidmi, které sebekontrola a kontrola druhých úplně pohltila. Obecně bych řekla, že strach měli tito lidé ze dvou důvodů se společným jmenovatelem. První strach měli tito lidé především z nepřijetí. Báli se, aby je druzí neoznačili za hloupé, hysterické, trapné a díky tomu je neodmítli. Takoví lidé kontrolují především sebe, jsou neustále sevření a ve střehu, trpí stihomamem a mají pocit, že na ně každý kouká a sleduje je. Nedokáží být vůbec sami sebou, protože mají strach, že by se to nehodilo.

Druhý tip lidí naopak kontroluje více ty druhé. Někdy jimi manipulují a kontrolují vše kolem sebe. Vede je k tomu většinou strach ze zranění a bolesti. Bojí se, že by jim jejich blízcí ublížili. Strach z této emoční bolesti je u nich tak veliký, že raději druhé kontrolují a ovládají právě proto, aby se chránili. Kontrola má tedy zamezit dalšímu zranění.

Před čím se chráníte, to si tvoříte

Čeho se dotyční posedlí kontrolou nejvíce bojí, to si paradoxně ve svém životě dříve či později vytvoří. Ti, co kontrolují sebe samé, si nedovolí být přirození. Působí sevřeně, strojeně a komunikace s nimi vázne. Lidé se vedle nich necítí příliš dobře, a tak se jich straní nebo k nim nejsou upřímní.

Druhý tip kontrolorů sleduje lidi okolo sebe, aby nebyli zraněni. Jejich strach jim v rámci ochrany poskytne kromě poctivého hlídače i pořádně silnou zeď, přes kterou žádné nebezpečné emoce jen tak neprojdou. Na své okolí pak mohou působit chladně. Partner se k nim přes jejich ochrannou zeď nemůže za žádnou cenu přiblížit a po nějaké době boj vzdá. Kontrola, která přesně tomuhle chtěla zabránit, ve finále odchod partnera podpořila.

Odkud to pramení?

Kontrola je naučený obranný mechanismus. Učíme se jej zpravidla v dětství jako reakci na zraňující chování rodičů. Moje klienty spojovalo to, že měli zpravidla despotického otce nebo příliš přísného jednoho z rodičů. Když se v dětství projevili zcela spontánně nebo se hlasitě radovali, jejich rodiče je sráželi. Zažili také pocit, že je některý rodič zradil (třeba si našel nového partnera, odešel od rodiny apod.). Otevřenost a přirozený projev značil v jejich dětském světě riziko, kterému bylo potřeba se vyhnout.

Dá se to změnit

Jestli vás napadá, že jste to prostě vy a nelze to změnit, pak se mýlíte. Rozhodně není kontrolování povahový rys a každý člověk má schopnost se uvolnit a kontrolu pustit.

Jste-li hodně sevření, určitě se začněte hýbat a věnujte se uvolnění těla. Cvičení ve fitku a extrémní běh není vhodný, podporuje spíše stažení svalů v organismu. Naopak jóga, tanec, domácí spontánní podupkávání a třeba i hlasový projev v lese, kdy si dovolíte pustit kontrolu a zakřičíte si z plna hrdla, pro vás bude nejvhodnější nástroj. Když si spontánní projev po malých dávkách pustíte do života, zjistíte, jak moc se vám uleví. Budete si ze začátku připadat jako blázni, ale to je pocit, který za chvíli přejde. Vydržte to! Jak budete postupně odhazovat své zábrany, spontaneita se začne přenášet i do vašeho života a interakce s lidmi.

Máte-li strach ze zrady a ublížení, pak potřebujete ve svém životě starou křivdu propustit. Dovolit si zase důvěřovat a otevřít se světu. Potřebujete v sobě najít odvahu čelit riziku, že můžete být opět zraněni. Ale jedině tak můžete zase prožívat život naplno a vylézt z poza zdí a bariér.

Život bez kontroly je život bez snažení. Je to život plynutí a lehkosti. Je to život svobodný, uvolněný a radostný. Je to život, který si určitě zasloužíte!