Raději budu s někým, kdo za to nestojí, než abych byla sama

Příčiny strachu ze samoty

Žena, která se bojí života bez partnera, by se měla nejprve naučit žít sama se sebou. Jedině tak se může vyhnout velkým životním karambolům a může být schopna mezi davem rozeznat skutečně cenný úlovek. Pokud se člověk nemá rád, nedokáže být sám se sebou a má přirozeně strach ze samoty. Nedokáže se podívat do vlastního nitra. Bojí se děsivého obrazu uvnitř sebe, protože sám sebe v něčem mohl velmi zklamat. Může to být na hluboké podvědomé úrovni. Může se to týkat dětství, kdy se člověk jako dítě cítil osaměle bez rodičů. Tyto silné emoce přetrvávají v podvědomí velmi dlouho. Tohle dokáže v člověku vyvolat až panickou hrůzu ze samoty. A protože se člověk bojí sám sebe a svého strachu, potřebuje neustále společnost. Je dobré si pojmenovat, proč mám strach ze samoty? Proč jsem raději s někým, kdo mi nevyhovuje, jen ze strachu, že budu sama? Kdy mohl tento strach vzniknout?

Například z praxe: „Jedna moje klientka měla hrůzu být sama. Nevěřila sama sobě a měla potřebu být a hlavně viset na svém partnerovi. Nebyl to rovnocenný vztah, ale závislost. Byla jako koule u nohy, kterou pociťoval hlavně její partner. Až jednoho dne ze vztahu odešel za jinou. Když jsme to s klientkou rozebíraly, přišly jsme na silné trauma z dětství, kdy ji rodiče nechali samotnou u prarodičů a odjeli na dlouho pryč. Stále je čekala a vyhlížela. Cítila se opuštěná a sama. Tam vznikl pocit strachu, že je sama a bez svých nejbližších. A kdykoliv během jejího života měla blízký vztah, který si těžko budovala, měla vždy šílený strach, že o dotyčného přijde nebo ji opustí. Bylo to její vnitřní malé dítě, které mělo strach a které je stále v ní, i když je dospělá.“

U této ženy se strach ze samoty a přetrvávání ve vztahu, v kterém nebyla naplněná, často opakoval. A hlavně se opakovalo to, že vždy byla ve vztahu závislá na partnerovi, který ji většinou opustil. Její vnitřní dítě nebylo emočně nasycené pocitem bezpečí a pocitem, že vždy někam patří a je milované. Takže příčiny pocitu strachů můžou být různé. Vždy, když si zvědomíme, proč máme strach, je to první krok k uzdravení a možnosti to změnit. Hlavně s tímto vnitřním strachem nebo zraněným dítětem v sobě nebojujme nebo před ním neutíkejme, a dovolme mu, aby se uzdravilo. Vám se může nesmírně ulevit jak na osobní rovině, tak v partnerství.

Samota jako příležitost k růstu

Někdy máme tendenci vidět osamělost jako pochmurnou a děsivou. Ale samota může být osvobozující příležitost k růstu. Možností, jak poznat sám sebe. V prvé řadě je potřeba s ní nebojovat, ale přijmout, že se cítím sama. Skutečně si to přiznat a přijmout. Nebuďte k sobě přísná a netrpělivá a dovolte si těmi stavy projít. Může vám pomoci rozhovor s kamarádkou, kde se vypovídáte. Pokud vás stav osamělosti přepadne, když jste sama, tak ho neodhánějte, ale věnujte mu pozornost. Nemá smysl z něj rychle utéct, ale taky nemá smysl se v něm příliš topit. Dejte si časový limit, třeba patnáct minut, ale déle ne, na přijetí aktuálních pocitů. Když skutečné pocity přijmete a nebudete s nimi bojovat, tak ztrácejí na síle. Postupně nad nimi získáte moc. Strachy jsou jen myšlenky, které na vás tlačí. Mohou být racionální a reálně podložené, ale pořád jsou to jen myšlenky. Můžete si je napsat na papír, vypsat se z toho a pak to rituálně spálit. Většina našich strachů se týká budoucnosti, což jsou zase jen myšlenky, které vypadají pravdivě, ale nejsou. Když vidíte věci negativně, je to jen malá část, na kterou se zaměřujete. Zkuste zklidnit mysl, prodýchat se ve stavu, kdy vám není dobře, a uvědomit si vědomý nádech a výdech. Zpřítomnit se a říct si: „Jsem v bezpečí.“ A odpovězte si na otázku: „Skutečně mi teď něco hrozí?“ Pokud jste sami a je vám úzko, zkuste si najít příjemnou činnost, kterou máte rády. Čtení knihy, poslech hudby, cvičení, koupel… Činnost, která zabaví vaše myšlenky.  Může nastat také pocit, že i když jste sami, tak se můžete rozmazlovat a užít si to. Můžete si říct: „Dobře, přijímám to, že teď cítím melancholii a vím, z čeho pramení, a přeji si teď cítit vnitřní klid.“  Doplňte to představou, jak by vnitřní klid vypadal.

Udělejte si rituál

Zapalte si svíčku. Představte si sama sebe jako malé dítě, které má strach ze samoty, a ve své představě ho obejměte. A ponořte se s ním do pocitů, že nikdy není samo, že tohle vnitřní dítě je vaší součástí a potřebuje vás jako dospělou. A můžete si říct pomocné afirmace:

Je pro mne bezpečné a příjemné být se sebou. Přijímám lásku. Zbavuji se pocitu strachu. Samota je příležitost vnímat více sama sebe. Ať jsem kde jsem, jsem v bezpečí pod vyšší ochranou. Jsem milovaná. Miluji svůj život.

Přeji Vám hodně štěstí a odvahy podívat se svým strachům do tváře. Pokud byste potřebovali podpořit a vyvést ven ze slepé uličky, velice ráda vám s tím pomůžu.

Na závěr citace od psychoterapeutky Tudor Sandhal, která mi připadá výstižná.

„Jsem-li ve styku se svou osamělostí a přijmu-li v sobě místo naplněné samotou, jsem schopen vytvářet si život a vztahy podle sebe. Ten, kdo neustále utíká před osamělostí, tak činí na účet vlastního vývoje.“

„Není třeba to s osamělostí přehánět. Je zřejmé, že její překonání je podstatným předpokladem k tomu, abychom byli schopni zralým způsobem vstupovat do vztahů s jinými lidmi. Získám-li zkušenost, že existuji a jsem s to mít vztah k sobě samému, ba dokonce že jsem volný a umím žít sám, pak mám nejlepší předpoklady k tomu, abych se mohl svobodně vztahovat k jiným lidem. Nelpím na ostatních, mé štěstí, smysl života nezávisí na nich. Vím, co jim mohu dát. Umím přijímat to, co mi dávají, aniž bych byl na tom závislý.“