Rozchod jako šance pro životní změnu
„Bylo to to nejlepší, co mě mohlo potkat,“ energicky vypráví atraktivní dáma, zatímco její kamarádky s úžasem kroutí hlavou. Když si totiž vzpomenou na ten „uzlík neštěstí“, který denodenně v záchvatu pláče prohlašoval, že život „bez něj“ už nemá smysl, napadala je jen přirovnání o horské dráze života.
To, co se nám v jednu chvíli jeví katastrofálně, časem vnímáme jako ten nejlepší a nejpotřebnější nakopávač, za který ve výsledku děkujeme. A nenapadá mě lepší impuls k osobní přeměně, než pořádně výživný a bolestivý rozchod.
Těžkým a náročným rozchodem si prošla většina z nás, a shodneme se jistě na tom, že ty prvotní stavy se dají bez nadsázky nazvat jako „pomyslné dno našich sil“ . Těžko si v době největší bolesti někdo upřímně připustí, že jednou bude za současné tíživé období děkovat.
Rozchod je kopanec, který pořádně a dlouho bolí. Neprosili jsme se o něj, dokonce jsme ho v myšlenkách zapuzovali. Přesto si drze přikráčel a v plné síle vystřelil přímo do našeho nejcitlivějšího nitra. Rozchod, zlomené srdce, ztracená láska. Okamžik, který vás pokryje do temné clony a zasytí směsící bolestných emocí, jejichž intenzita se jeví k nevydržení. Dny, týdny a měsíce, kdy nám hlava vsouvá nepřeberné množství vzpomínek spojených s nezodpovězenými otázkami. Tragédie a konec. Nebo? …
Autor článku
Mgr. Jan Šulec - kouč a mentor
Specializuji se na pomoc těm, kteří prochází náročným rozvodem nebo rozchodem. Jsem také průvodcem pro všechny, které trápí snížené sebevědomí nebo se jim nedaří uzavřít minulost. Pomohu vám s odhalením Emočních rovnic a jejich přeprogramováním.
Co když jen dostáváme informaci z Vesmíru, že je třeba otevřít oči a pohnout se z místa? Co takhle využít toho kopance jako pořádného akcelerátoru našeho růstu k výšinám?? Na začátku se možná poplazíme, postupně však přejdeme ve vzpřímenou chůzi a kdo ví, jestli nezačneme i létat!
Využijme i těch nepříjemných situací v našem životě ve svůj prospěch. Jak zrovna rozchod?
Rozchod nám dává úžasnou sadu zrcadel a zpětných vazeb o nás samotných. Sice bez skrupulí, tvrdě a necitlivě, na druhou stranu tak zřetelně, že před nimi již oči nezavřeme. Málokdy se nám dostane tak surové a upřímné možnosti poznat sami sebe z těch slabších a temných stránek, jako během porozchodového času. Máloco nás donutí si zrekapitulovat svoji dosavadní životní pouť a a dovolit si připustit, že v mnohém jsme se vlastně popírali a nestáli sami za sebou. Na druhou stranu si se skřípěním v zubech přiznáme, že jsme možná zlenivěli a nechali se unést vlnou stereotypu, která v nás postupně uhasínala ten niterný plamínek, jenž náš život činil pestřejším a akčnějším. Naše osobnost, duše, a celý systém kolem se projektuje sice v temné, ale velice ryzí formě, která nám může přinést odpovědi na otázky, jež uvnitř nás stejně dřímaly a čekaly na probuzení.
Přijměte tu nekompromisní sérii myšlenek, před nimiž se cítíte jak nahé na pranýři. V těch nejtěžších chvílích je pochopitelné, že vyplouvají a chtějí být viděny. Teď bolí a nesnášíte je. Vydržte. Ta nejhorší doba pomine, a vy je poté využijete ve svůj prospech!
A dost, konec smutnění, jde se zpátky do života! To jsou ty aha momenty, kdy se pomalu „mraky roztrhají“ a my se rozhodneme, že zase začneme žít. Ale ne jako předtím, jsme jiní. Prošli jsme tou největší bolestí, která nás přece nesužovala jen z rozmaru. Měla nám tak trochu násilně sdělit, že je na čase zmobilizovat svoji fyzickou stránku a zamakat na sobě! Že nám nebyl dán dar našich těl pro to, abychom k nim přistupovali s despektem, ale naopak je začli šlechtit a přijímat. A že třeba ruku v ruce s rutinami k posílení našeho fyzického já se i naše duše začne více usmívat. Možná, že dokonce začne toužit po tom, aby se i ona ještě více rozvíjela a nacházela ve své přirozenosti. Vůbec mě nepřekvapí, pokud se mnozí z nás začnou více zajímat o osobní rozvoj, najdou si koníčky, ve kterých se budou cítit jako „ryby ve vodě“ či dokonce využijí kopance k tomu, aby je katapultoval novým karierním směrem. Možná náš životní posun bude tak znatelný, že už se nebudeme cítit osamělí, ač bez partnera, protože díky rozvíjení sebelásky a obohacování života o nové podněty, sami vlastně vůbec nebudeme. A v takový moment přichází i nová setkání..
Atraktivní dáma dopila skleničku a při pohledu na hodinky se s kamarádkami pomalu začala loučit. Věděla, že během pár minut jí vyzvedne snoubenec. Poznali se v její kavárně, kam po celodenním jednání zavítal, aby načerpal síly u kávy. Nakonec „načerpal“ i telefonní číslo, protože takle usměvavou krásku prostě musel poznat. Mimo jiné, mít vlastní kavárnu, to byl vždycky její sen. Kdyby se s ní tenkrát přítel nerozešel, nejspíš by se k jeho realizaci nikdy nedokopala. Jo, fakt to bylo to nejlepší, co ji mohlo potkat.
Napsat komentář