Skutečně chcete být jen milenkou?

Napsala: Mgr. Kateřina Matláková

Pozitiva role milenky

Role milenky má jistě své výhody a nese určité ovoce. Muž za vámi přijde jako za svou spásou a nechává za dveřmi do ložnice všechny své starosti. Ničím vás nezatěžuje, kupuje vám dárky a své oblečení si při odchodu vezme zpátky na sebe, takže se po bytě pánské ponožky dlouho nepovalují. Dokonce i víte, že vás oproti manželce skutečně miluje a obdivuje. Neřešíte otázky společné domácnosti a výchovy dětí, společného financování a vzájemných zlozvyků. Může však tohle vydržet dlouho?

Negativa

Podle toho, jak milenecký vztah vypadá, nese samozřejmě i svá proti, a tedy pro milenku dost velké nepříjemnosti. Samozřejmě záleží, jestli o mileneckém vztahu manželka ví, či neví, tuší, jestli se musejí milenci skrývat, nebo je to vztah docela otevřený. Co ale žena v roli milenky snáší nejhůře?

• samotu v období svátků a především pak Vánoc,
• skrývání a stihomam muže, což může pokazit romantickou chvilku (muž musí vzít např. telefon dětí, manželky a odejít z místnosti/restaurace, výběr restaurace za městem, neustálá kontrola, zda pár někdo nesleduje, nevidí někdo známý apod.),
• omezený čas ze strany muže,
• upřednostnění dětí, ke kterým nemá citový vztah (vzbuzuje v ní žárlivost na péči a čas s dětmi strávený),
• nenaplněnou touhu po vlastních dětech apod.

Skutečně chcete být jen milenkou?

Jestliže jste v pozici – být pouze a jen milenkou – a netoužíte po vztahu, přemýšlely jste někdy nad tím, jestli je to vlastně zdravé? Možná vidíte jen ovoce, jaké z mileneckého vztahu plyne a to si chcete užívat a požívat. Dlouhodobě vás však takový vztah dost pravděpodobně beztak nenaplní. Poukazuje totiž na to, že si chcete jen užít radosti bez ohledu na zodpovědnost. Tenhle přístup však nevede k pocitu vnitřního bohatství, a už vůbec ne k hlubšímu propojení s partnerem.

Zeptejte se sama sebe

Dokážete si představit, že byste teď měla svého zadaného milence skutečně doma a sdíleli byste vše, co ke vztahu standardně patří? Jak vám při tom pomyšlení je? Cítíte radost, nebo úzkost?

Je dost možné, že kdybyste měla svého milence přijmout se vším všudy, zřejmě byste s ním dlouho nebyla, nebo by on nebyl s vámi, prostě by vztah dost možná vůbec nevydržel. V plném vztahu se totiž pohledem na partnera díváme vždy do zrcadla. To, co nás nejvíc rozčiluje a dotýká se nás, ukazuje na naše nezpracované části. Partnerství nás vlastně učí, jak se skrze partnera přiblížit hlouběji k sobě, což posouvá i partnerství na hlubší úroveň. V mileneckém vztahu se tomu však vyhýbáte. Je zpravidla málo pevný, bez hlubších propojení, a proto snadno opustitelný.

Vede cesta milenky k pocitu radosti v životě?

Zkuste si představit, že máte pole s úrodou. Když budete chtít požívat jen plody svého kousku země, nebudete pečovat o půdu, kypřit zeminu a odstraňovat plevel, nenecháte kus svého potu na obhospodaření, nebudete přemýšlet nad tím, jak jej zúrodnit a co zasadit na příští rok. Vaše políčko tak postupně přestane plodit, takže ho opustíte a půjdete zasadit jinam a zase si užívát úrodu a sladkost plodů jiného pole. Až i tohle pole přestane rodit, opět budete hledat nové úrodné pole. Pak po vás zůstávají prázdná zanedbaná místa, bez hlubšího vztahu a bez úcty k zemi. Jak vidíte, tenhle přístup nevede k hojnosti a k pocitu radosti a propojení. Stejné je to s místem ve vašem srdci i partnerskými vztahy.

Zranění žen

Často se setkávám také s pohledem: „Jako milenka jsem svobodná, on si podvádí, takže je to jeho zodpovědnost.“ Ať už si to ženy uvědomují, nebo ne, jsou-li milenkami, vlastně zrazují manželky, respektive to umožňují. Tedy jsou za zranění ženy – manželky – spoluzodpovědné. V kolektivním vědomí žen se pak tato informace zapisuje a namísto, aby se ženy podporovaly, spolu jen soupeří a navzájem se zraňují.

Rozhodnutí nebo obrana?

Žena, která chce být jen milenkou, se rozhoduje zpravidla na základě nějakého zranění. To si buď uvědomuje, nebo si jej neuvědomuje. Každopádně neodevzdat se muži úplně celá se vším všudy a nepřijímat za svůj vztah k druhému plnou zodpovědnost je jen určitý způsob ochrany před dalším zraněním. Někdy si ženy přejí být opravdu milenkami, ale po nějakém čase je to přejde, a přejí si naopak být skutečně milované a sdílet s mužem všechno. Mít třeba i vlastní děti a společně o ně pečovat. Ale někdy je pro ně i ten milenecký vztah zraňující, takže raději popřou svou přirozenou touhu a rozumově si odůvodní, že být milenkou je vlastně to nejlepší řešení.

Možná jste se v dětství cítila zrazená některým z rodičů, možná vás velmi zranila vaše první láska. Někdy je bolest tak silná, že se někde uvnitř sebe rozhodneme postavit si zeď, přes kterou k nám nic zlého neprojde. Bohužel ale neprojde ani nic dobrého.

Když si držíte partnera od těla, nemůže vás hluboce zranit. Zároveň ale nemůžete prožívat, jaké to je být si s druhým skutečně blízko. Čtěte také:

Pravidla komunikace pro šťastný vztah

Jak poznat manipulaci a jak s ní zatočit

Dlouhodobá samota a jak z ní ven