Úzkost a panická ataka

Dobrý den, Jozefe,

panický strach je reakce Vašeho těla, které se Vás snaží tzv. „ochránit“. Reaguje na nějaký vnější podnět, o kterém si myslí, že je pro Vás ohrožující. I když se objektivně ve Vašem okolí nic ohrožujícího nevyskytuje, Vaše tělo reaguje tak, jako by bylo vystavené přímému napadení. Proč tomu tak je? 

Někde v minulosti, zpravidla v raném dětství, jste pravděpodobně zažil nějakou extrémní situaci, při které jste zažíval strach, zmatení, úlek, úzkost apod. Vaše tělo si pamatuje tuto situaci jako ohrožující a Vaše mysl ji spojila s nějakým obrazem. Když se dnes ve Vašem okolí objeví něco, co Vaši dávnou vzpomínku aktivuje, nastane okamžitá reakce těla, a to zvýšenou úzkostí až panikou. 

Jak to funguje?

Nyní Vám uvedu příklad… Představte si dítě, které ve svých (například) 4 letech zažilo situaci, kdy jej babička ve žlutém svetru zavřela za trest do sklepa. Byli tam pavouci, zima, smrad, tma a malé dítě tam bylo naprosto samo ponecháno několik minut. Myslí si, že tam umře, že bylo hodně zlobivé, mohou na něj bubáci, babička ani rodiče už ho nemají rádi a nikdo ho nezachrání. To je pro něj v jeho věku a v jeho dětském světě velmi traumatizující. Obzvlášť, pokud je uvedené dítě velmi citlivé a vnímavé. Jako dospělý jedinec už na tuhle situaci dávno zapomnělo. Jeho tělo a mysl ji však mají velmi dobře uchovanou ve vzpomínkách. Nicméně, aby takové vzpomínky nebolely a neotravovaly, vytěsnila je jeho mysl do podvědomých procesů. V dospělosti pak dotyčnému postačí, když zahlédne třeba jen žlutou barvu (jako svetr babičky, která dítě trestala). Žlutá barva aktivuje podvědomou vzpomínku na ohrožení a tělo na to okamžitě reaguje úzkostí. 

Zapisujte si

Uvedený mechanismus je jistě i u Vás. I když nevíte přesně, co to je, něco Vaši reakci spouští. Jistě by bylo dobré zrekapitulovat si a zapsat si pokaždé, když dostanete panický atak, v jakém jste byl prostředí, co se kolem Vás dělo, v jaké jste byl situaci. Je možné, že v opakovaném zápisu naleznete nějakou podobnost. Samozřejmě je někdy lepší využít odbornou pomoc a postupně danou vzpomínku odhalit a znovu prožít proto, aby se trauma uvolnilo a odešlo.

První pomoc

Při panickém ataku se úzkost projeví většinou mělkým dýcháním nebo pocitem, že nemůžete dýchat, sevřením v oblasti krku i hrudníku, třesem, pocitem na omdlení a tyto stavy jsou většinou neovladatelné a pohlcující. Jako první pomoc doporučuji mít v kapse vždy po ruce například papírek se vzkazem, který napíšete sám sobě. Jak by takový vzkaz mohl vypadat? 

1. Nejprve je důležité si uvědomit, že panická úzkost je jen reakcí Vašeho těla na dávnou zkušenost. Ohrožení tedy není reálné a poté, co Vaše úzkost přejde, sám víte, že Vám ve Vašem okolí bezprostředně nic nehrozí. Připomínejte si tento fakt co nejčastěji.

2. Dalším pomocníkem je pro Vás DECH – ten máte všude s sebou a nemůžete si jej nikdy zapomenout. Úzkost samozřejmě způsobí, že se Vám hůře dýchá. Buď dýcháte rychle a mělce, nebo naopak přestanete dýchat úplně a ztuhnete. Když se tedy zaměříte na svůj dech a vědomě jej budete zklidňovat a prohlubovat, zklidníte i stresovou reakci organismu. Ideální je, když začnete klidně a hluboce dýchat již ve chvíli, kdy Vaše úzkost nastupuje a ještě se nedostala do panických rozměrů. Když tomu začnete dávat pozornost, postupně se naučíte nastupující moment vychytat.

3. Zkuste se zamyslet, co by Vám v tu chvíli nejvíce pomohlo? Je něco, co Vás v ten moment dokáže uklidnit? Například sušenka, žmoulat v ruce nějaký kamínek pro štěstí od milované osoby – to vše Vás zpřítomní. Pokud Vás zklidňuje třeba blízkost nějaké osoby, mějte u sebe fotku a její číslo a na vzkaz si napište: „Zavolej Marušce.“

4. Pokud Vám je na omdlení a spíše cítíte v těle slabost, pak se zkuste hodně intenzivně štípnout do ruky a říci si – jsem tady. Zaktivovat tělo a udělat třeba pár dřepů.

Tedy Váš vzkaz pro Vás jako první pomoc by mohl vypadat následovně:

1. Buď v klidu, objektivně se nic neděje!

2. DÝCHEJ – pomalu a klidně, soustřeď se jen na dech

3. V pravé kapse máš sušenku, kousni si

4. Zavolej Marušce

5. Štípni se do ruky a udělej pár dřepů

A co dál…

Jako dlouhodobější pomoc bych Vám pak doporučila naučit se pracovat se svých dechem. Když se naučíte zdravě dýchat a každý den si uděláte krátké dechové cvičení, pak Vaše tělo bude mít natrénováno a v nouzi pro Vás bude snadnější vzpomenout si na správné dýchání a naladit se na něj.

Určitě bych Vám také doporučila i nějaký fyzický pohyb, jako je běhání, plavání, chůze, udělat si občas dřepy. Posílíte tak svoji oporu, kterou beze sporu nohy jsou. A samozřejmě pobyt a dýchání na čerstvém vzduchu někde v přírodě.

Pevně věřím, že má odpověď byla pro Vás přínosná, a držím Vám palce, ať se Vám daří s úzkostmi pohnout. Rozhodně to není věc, se kterou byste se měl smířit! Budete-li chtít pomoci, ráda Vás provedu individuální cestou. nebo pomocí koučinkového programu „Zbavte se strachu a úzkostí“ S úctou, Kateřina