Vztahy na dálku

Napsala: Hana Wolf

Přátelství na dálku

Se vztahy, které dělí vzdálenost, mám velké zkušenosti. Ať už partnerskými, nebo přátelskými. Jak jsem se již zmínila v úvodu, v mém životě je velmi blízká osoba, se kterou takový vztah máme. Dělí nás od sebe již šest let obrovská vzdálenost a od dob, kdy jsem opustila Ameriku, jsme se viděly jen čtyřikrát. Když jsme spolu naposledy skypovaly, obě jsme se shodly na tom, že i přes tu obrovskou vzdálenost k sobě stále cítíme velké pouto a máme se nesmírně rády. Naše vzájemná láska nevyhasla, ba naopak, obě cítíme, že se naše pouto neustále prohlubuje. Přece jen náš vztah trvá déle na dálku než na osobní úrovni. I přesto jsme toho společně mnoho prožily. To ona byla první, když mě po sedmiletém vztahu opustil z ničeho nic můj dlouhodobý partner. Řekla mi tehdy památnou větu, která mě dlouhou dobu držela nad vodou: „Hanča, Ty jsi super. On je …. (to slovo si doplňte sama :-)).“ A měla pravdu, zrodil se mi nový život a já jsem cítila, že má drahá přítelkyně je mi nablízku, i když je vlastně strašně daleko.

Začátek porodu přes Skype

Další takovou památnou událostí, kterou jsme zažily, byla chvíle, kdy jsme se sešly v dohodnutém termínu na Skypu. Na ten den nikdy nezapomenu. Bylo 11. 12. 2010 a má přítelkyně byla v devátém měsíci těhotenství. Říkala jsem si, to je ale hezké datum pro narození miminka. A tak jsme si spolu pěkně povídaly a rozebíraly, jestli si má koupit červené balerínky, nebo černé. Tehdy jsem jí řekla, ať si určitě koupí ty červené, a hlavně, ať si je koupí teď, protože PAK už na to nebude čas. V momentě, kdy si botky objednala, zasyčela bolestí. Nejdřív měla pocit, že se malý jen tak vrtí a že ji kopl. Jenže když bolesti přicházely pravidelně každých 20 minut, oběma nám došlo, že bychom měly hovor ukončit, protože bude skutečně rodit. A bylo to tak. Pár minut po půlnoci přišel na svět malý Martin. Dodneška společně na tuto událost vzpomínáme a říkáme si, že tohle se může stát jen nám dvěma. Nejdřív boty a potom dítě.

Jak udržet vztah na dálku živý?

Za tu dobu, co se známe, jsme se obě velmi změnily. Janka se stala matkou, já se stihla rozvést a začít úplně nový život. A přesto jsme stále spolu. I přes tak velkou změnu parametrů. Jak je to tedy možné? Tajemství spočívá v tom, že jsme obě přijaly změny, které se u té druhé staly, avšak stále jsme si zachovaly tu část osobnosti, která nás spojuje. Navíc jsme se díky času změnily tak, že k sobě máme lidsky vlastně mnohem blíž. Janka se mateřstvím zklidnila a vlastně i dospěla a já jsem se zkušeností z rozvodu daleko víc takzvaně „obouchala“ a vlastně jsem také dospěla, avšak trochu jiným směrem. Důležité však je, že jsme obě chtěly být spolu a myslely na sebe. A to i ve chvílích, kdy už nebylo tolik času a prostoru udržovat až tak pravidelné hovory. Pamatuji si, jak jsme spolu mluvily v době, kdy ona kojila nebo kdy já jsem byla mezi krabicemi v novém bytě úplně sama bez partnera, kterého jsem tolik milovala. A přece jsme stále spolu a už teď se těšíme, až se zase jednou uvidíme. Obě víme, že náš vztah je něčím speciální a vzácný a že nás ani tak obrovská vzdálenost nerozdělí. Cítíme k sobě velkou lásku, pouto a prožíváme spolu radostné i smutné chvíle. Jsme tu jedna pro druhou. Samozřejmě že se nám stýská, ale ten pocit, že tady ta druhá je, je k nezaplacení. Dáváme si svobodu a ve vztahu pokračujeme, protože obě chceme. O to víc si vztahu vážíme a o to raději se obě máme.

Partnerství na dálku

O dost jiná je situace u partnerství na dálku. I s tím mám bohaté zkušenosti. Dřív bych vám řekla, že pokud se máte rádi, tak vás nic nerozdělí. Dnes už mám na toto téma jiný názor. Byla jsem v dlouhodobém vztahu na dálku, a dokonce jsme se i vzali. Mysleli jsme si, že je normální vidět se jen o víkendu, a oba jsme se bláhově domnívali, že je náš vztah naprosto v pořádku a že je vlastně ideální. Jenže opak byl pravdou. Když jsou spolu partneři jen o víkendu nebo jen jednou za 14 dní taky na víkend, nemají společné zážitky a postupně se začnou odcizovat, i když si to nechtějí přiznat. Ani my jsme to nechtěli vidět. Báli jsme se přiznat si, že už se jako lidé v podstatě neznáme a že jsme žili jiné životy. Oba jsme byli zavalení prací, tou svojí, a náš společný svět se začal pomalu rozpadat. Tehdy jsem si myslela, že to přece dáme, že si vymyslíme společnou aktivitu a náš vztah to ustojí. Tak jsme společně začali jezdit na chalupu, učili se být spolu a něco tvořit. Jenže můj tehdejší manžel hodně cestoval a věřím, že pro něj bylo hodně těžké nalézt čas k odpočinku. Pořád jsme se za něčím hnali a říkali si, že to děláme proto, abychom jednou mohli být konečně spolu na jednom místě. A když se to „JEDNOU“ začalo konečně blížit, sbalil si kufr a odešel k jiné ženě hledat klid. Dnes mu to nemám za zlé, spíš mě to samotnou donutilo zastavit a zamyslet se, co je pro mě v životě důležité. Je to vztah, nebo kariéra? Co si skutečně přeji? Jen zde pozor, pokud je vztah důležitý jen pro vás a partner se nijak uzpůsobit nehodlá, můžete zde těžce narazit. Co tedy s tím?

Dejte vztahu prioritu

Rozhodnutí, že je pro vás vztah prioritou, musíte udělat oba dva. Lásku si nemůžete ani vynutit, ani k ní druhého přimět. Ta buď je, nebo není. Je to až tak jednoduché. Pokud si oba stojíte za to a cítíte, že je váš vztah pro vás důležitý, uvidíte, že začnete přemýšlet jinak. Oba si budete schopni uzpůsobit program, oba se i vzdáte některých aktivit, protože cítíte, že chcete být spolu. Tím však nemám na mysli plně se podřídit a ztratit svou identitu, ale prostě to nějak vymyslíte. Určete si s partnerem, které aktivity jsou pro vás důležité a klíčové (ty si určitě ponechte, cílem není být spolu POŘÁD), ale pak začněte plánovat společně. Zjistíte tak, že se dá váš program jednoduše sladit, aniž byste tím museli zásadně měnit harmonogram toho druhého a naopak. Nejdůležitější je v tomto ohledu komunikace. Nebojte se partnerovi říct, že je pro vás důležitý a že si přejete být s ním (samozřejmě v rozumné míře), a to stejné očekávejte od něj. Oba se pak snažte dát vašemu vztahu prioritu, otevřete kalendáře a svůj čas přeorganizujte tak, abyste se oba cítili dobře.

Snažte se status „na dálku“ časově omezit

Odjíždí váš partner na roční projekt do Číny? Máte strach, že to vztah nepřežije? Cestuje váš partner tak, že se vůbec nevidíte? Právě to je mnohdy začátek konce, aniž byste si to chtěla přiznat. V tuto chvíli je skutečně důležité sednout si společně a otevřeně mluvit o tom, co k sobě cítíte a jak celou situaci vidíte. Mnoho žen a mužů dělá tu chybu, že si řeknou: „Ono se to nějak vyřeší.“ Z vlastní zkušenosti vám mohu říct, že to je velký omyl. Žádná situace se nevyřeší jen tak. Naopak, pokud si společně nesednete a vše si nevyříkáte, budete v sobě dusit pocity smutku a frustrace, což váš vztah určitě ovlivní, a rozhodně ne pozitivním směrem. Mnoho žen, včetně mě, se bojí, že když se otevřou, partnerovi může být hloubka jejich citů na obtíž. I já se neustále učím ve vztazích komunikovat. Když mě přepadne myšlenka, že se to nějak vyřeší, vzpomenu si na chvíli, kdy jsem ležela v slzách zraněná a bezmocná na zemi ve chvíli, kdy odešel můj muž a nechal mi snubní prstýnek. Toto je skutečně situace, kterou už nechci zažít. Byla způsobena hlavně tím, že jsme o našem vztahu nemluvili do hloubky a oba jsme v sobě dusili pocity frustrace. Možná by vše bylo jinak, kdybychom si tehdy společně sedli, otevřeli se svým pocitům a vztah na dálku skutečně časově ohraničili. A nekompromisně. Oba. Pokud se bojíte, že partner dá před vámi přednost práci, pak si troufám tvrdit, že toto není muž pro vás. Jestliže se obáváte slov „Ale já na tebe teď nemám čas. Teď potřebuji být sám, nebo teď mám na starost důležitější věci.“, radím vám, nechte ho jít. Pokud si ani po nějaké době neuvědomí, že na konci dne má sice váš muž vše, po čem toužil, ale zůstal úplně sám, je pro vás skutečně dlouhodobě lepší v takovém vztahu nebýt. Určitě však ve vztahu komunikujte a nespoléhejte na řešení „ono se to nějak…“.

Vytvořte si zázemí, ve kterém budete šťastní oba

Pokud jste se rozhodli, že vám váš vztah za to stojí a že skutečně chcete být spolu, pak si začněte tvořit zázemí, ve kterém se oba cítíte dobře. Opět cílem není být spolu pořád, ale určitě byste měli mít chvíle, které společně můžete sdílet. Ať už jsou to společné snídaně, občasné výlety nebo třeba večery, kdy si jen tak povídáte o tom, jaký byl váš den. Zachovejte si své koníčky, své přátele, ale uvědomte si oba, že jste ve vztahu. Dobrovolně, a protože chcete a na druhém vám záleží. Pokud fungujete jako dvě samostatné jednotky, přestanete mít po čase to společné, které vás spojuje. Nebudete žít spolu, ale pouze vedle sebe, a pocity frustrace budou časem sílit. Zkuste si proto říct, co od vztahu očekáváte, v čem se cítíte dobře, co pro vás znamená málo kontaktu a co už vás naopak dusí. Není nic horšího než nevyřčená přání. Potom by se vám totiž mohlo stát, že jste oba v zajetí očekávání. Očekáváte to, jak by se k vám partner měl, nebo neměl chovat, jak často byste se měli, nebo neměli vidět, jak by vztah podle vás měl vypadat. Jenže tohle všechno jsou domněnky, které se vám buď potvrdí, nebo vyvrátí až ve chvíli, kdy si s partnerem otevřeně promluvíte a začnete společně budovat váš vztah.

Budujte váš vztah, ale SPOLU

Slovo SPOLU je zde klíčové a nesmírně důležité. Já sama jsem několikrát udělala tu chybu, že jsem vztah budovala jen já a snažila se partnerům přizpůsobit. Vůbec jsem však neviděla, že tak potlačuji sebe, a bohužel výsledek byl vždy stejný. Vztah stejně skončil. Ať už z mé strany, nebo ze strany partnera. Jestliže i vy patříte k ženám, které vztah budují, zkuste se na chvíli zastavit a dát prostor i partnerovi. Nechte ho, ať i on přidá ruku k dílu. Je sice hezké, že jste empatická a že přesně víte, co partner potřebuje, ale nenápadně tak vztah ovládáte a ve své podstatě i dusíte. Uděláte totiž všechno pro to, abyste vytvořila „spokojený“ vztah, ale ve svém důsledku ho vlastně zabijete. Dřív nebo později vás přestane bavit jen budovat a budete si chtít také užít té vztahové pohody, která však ne a ne přijít. Proč? Protože jste to doteď dělala jen vy a partner nemusel vyvíjet žádnou aktivitu, ani komunikaci. Věci přestaly mít volný průběh a vytratila se spontánnost a radost. Přestaňte tedy vztah ovládat, i když věřím, že váš úmysl je čistý, a začněte dávat partnerovi prostor, aby se projevil. Pokud mu váš vztah stojí za to, udělá to rád, protože chce a chce být ve vztahu s vámi. Pamatujte, na vztah musí být vždy dva a ne všechno dokážeme ovlivnit silou, i když dobře míněnou. Přeji hodně štěstí!

Trápí vás vztahy a nevíte, jak vytvořit fungující a harmonické partnerství? Přesně pro vás je určen workshop Kateřiny Matlákové o partnerských vztazích.

Čtěte také:

Jak přežít rozchod

Zrekapitulujte si své vztahy

Přestaňte dělat vztahové kompromisy